Sedm mých inspirativních osobností roku 2011

Hodnocení uplynulého roku je možné postavit různě. Můžu se ohlednout za tím, kde všude jsem byl, co všechno jsem zažil nebo se mi podařilo dosáhnout. Rok 2011 pro mě bude ale ze všeho nejvíc rokem seznámení s mnoha zajímavými lidmi. A ze všech, které jsem měl tu čest v letošním roce potkat, jsem se rozhodl vybrat sedm osobností, které mě nejen inspirují, ale také ve mě vzbuzují naději, že v mnoha oblastech to s námi ještě není tak špatné.

Jiří Skuhrovec

Prvním z nich je Jirka Skuhrovec, spolutvůrce projektu zIndex.cz, známkujícího zadavatele veřejných zakázek. Se svou původně studentskou protikorupční aktivitou se se svými kolegy dokázal dostávat poměrně pravidelně na stránky českých novin a nechyběla zmínka ani na webu The Economist.

Jirka je zároveň člen podpůrného týmu vládní rady NERV a docela pravidelně a navíc velmi erudovaně bloguje na Aktuálně.cz o výsledcích práce svého týmu a všem co s tím souvisí. Před koncem roku se mu navíc podařilo spustit projekt VášMajetek.cz, který je podle mě skvělým příkladem aktivity, který může tvůrcům vydělat peníze a zároveň pomoci zprůhlednit české korupční prostředí. A z toho co vím, to není poslední nápad, se kterým Jirka přišel a dotáhl do konce – a na ty další se fakt těším.

Olga Biernátová

Knihovnice, zpěvačka, specialistika na online marketing a kdoví-co-ještě Olga Biernátová je v tomto seznamu výjimkou – na rozdíl od zbývajících šesti se spolu známe už delší dobu, ale za letošek si zařazení mezi inspirativní osobnosti zaslouží opravdu moc. V únoru se nechala přesvědčit, aby vystoupila před bandou geeků na vsetínském Barcampu (video zde) a od té chvíle se její usilovná snaha o změnu vnímání toho, co si lidé vybavují pod slovem „knihovna“, nedala zastavit.

Olga o knížkách a knihovnách publikuje článkyzpívá písně, přednáší na konferencíchbloguje a tweetuje. Sama si je vědoma toho, že knihovny nejsou dokonalé, nejsou všechny úžasné, bez bariéra a problémů. Ale pro mě je její snaha důkazem toho, že jeden jediný člověk může dokázat rozhýbat svůj obor natolik, že jej může za pár let změnit k nepoznání.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek asi ani neví, že když v zimě onemocněl a na Barcamp do Vsetína za sebe poslal náhradu v osobě Honzy Bočka, dal tím neúmyslně a zprostředkovaně vzniknout projektu MapyHazardu.cz. Jeho další inspirativní počiny letošního roku však už byly čistě úmyslné: Projekt ZitBrno.cz, kterému Michal za všechny jeho tvůrce propůjčil mediální tvář a jméno, je pro mě jednou z nejdůležitějších a nejzajmavějších aktivit, které u nás za posledni roky vznikly. Pro někoho to může být pouze více či méně vtipná satira z Brna, pro mě je to ale důkaz toho, že lidem není apatie a nezájem o své okoli vlastní, ale že velmi záleží na tom, jakým způsobem se u nich ten zájem vzbudí.

Jak říká Michal v této přednášce, „satira nemá cíl, satira má smysl. Díky tomu, že si z toho děláme legraci, tak si lidé uvědomují, že některé věci nejsou normální a neměli by si je nechat líbit.“ Díky ŽitBrno.cz se lokální politika dostává k lidem, kteří si noviny nekoupí a nikdy by se o to, co se děje na magistrátu, nezajmali.

Bylo zajímavé sledovat, jak se Michal Kašpárek v průběhu jediného roku z novináře a publicisty na volné noze změnil v podstatě v aktivistu – protože být aktivistou má mnoho podob a satira je jednou z nich. Ostatně, Michalovo aktuální PF to vystihuje úplně nejlépe.

A aby bylo jasno, že Michal Kašpárek nerovná se pouze Žít Brno, odkážu vás na jeho archiv článků na Finmag.cz, který pro mě představuje už dnes skvělé čtení o tom, o čem budou mainstreamová média psát až přístí rok, pokud tedy vůbec. A zapomenout nesmím ani na projekty PoznejBrno.cz a BrnoNow.com, tedy českého a anglického průvodce největším českým městem (protože Praha není město, Praha je kraj:).

Matěj Hollan

Pokud se ve vašem městě nebo obci v poslední době začala řešit problematika rušení hracích automatů, je velmi pravděpodobné, že v tom má prsty Matej Hollan. Už zmíněné MapyHazardu.cz, za kterými kromě Matěje stojí hlavně megašikovný programátor z Valmezu Michal Valoušek, výazně pomohly zvýšit povědomí o této problematice a Matěj jako největší expert u nás dokázal v podstatě sám spustit lavinu, jejímž výsledkem je výrazné omezování množství automatů v mnoha městech.

Na svém blogu publikuje nekompromisní články i na další témata, nicméně neústupnost a neuvěřitelné nasazení v boji proti automatům mu vynesly kredit i u jeho hlavních protivníků na straně státu, tedy ministra Kalouska a poslance Farského. (Samozřejmě je otázkou, nakolik o něco takového člověk vůbec stojí:) A manuál, ve kterém Matěj radí, jak mohou města a obce bojovat proti hazardu, se dostal do emailové schránky všech měst a obcí v ČR, takže v tuto chvíli se už žádná radnice nemůže vymlouvat, že neví „jak na to“.

Automaty a boj proti nim vám mohou být třeba ukradené, ale mít každý problém v České republice svého Hollana, asi by to tady vypadalo jinak. Nepřekvapí pak, že Matěj jako zdatný mystifikátor také patří do týmu ŽítBrno.

Adam Gebrian

Architekta Adama Gebriana, který dělá vše možné, jen nenavrhuje domy, jsem viděl poprvé na vlastní oči letos na Zlínském jaru, což byly diskuse se zajímavými hosty nad stavem naší společnosti. Ze všech jeho myšlenek jsem si nejvíc zapamatoval jednu: když se vám něco líbí, neberte to jako samozřejmost, ale dejte to najevo.

Tento „Gebrianův axiom“ se snažím od té chvíle uplatňovat co nejčastěji a lidi známé i neznámé za to, co považuju za dobré, oceňovat. „Ako človeka neustále pochybujúceho o sebe a o svojej práci, ma Vaše slova velmi a zásadně potěšili,“ napsal mi například Juraj Kušnierik, autor krásné knihy o islandské muzice Hudba ostrova, kterému jsem napsal krátký email a poděkoval mu za opravdu zajímavé čtení.

Ale zpátky ke Gebrianovi: píše o architektuře blog, má vlastní talkshow Bouránína Radiu Wave a dělá plno dalších věcí, které jsou zajímavé i pro mne, jako člověka mimo architektonický obor. Adam totiž dokáže klást otázky, které jsou často platné i v jiných oborech, než je jen architektura – a přestože s ním nemusíte vždy souhlasit, nutí vás k přemýšlení, a to je důležité. Ostatně, o tom, co a jak všechno dělá, si můžete udělat dobrý obrázek z jeho parádní přednášky Bourání klišé z loňského TEDx Brno. A já můžu dodat, že jsem byl rád, když jsem mohl Adamovi za to, co dělá, na letošním TEDx v Brně osobně poděkovat.

Viktor Zeman

Jediný zástupce čistě podnikatelské sféry na tomto sezamu je spolumajitel slovenské firmy Quality Unit Viktor Zeman. Když jsem hledal zajímavé osobnosti, které by mohly vystoupit na pražské konferenci Webexpo, zaznamenal jsem, že výrobce světově rozšířeného software Post Affiliate Provlastně sídlí v otřískané budově univerzitních kolejí v Bratislavě a jsou to úplně normální chalani.

Dvakrát jsme se s Viktorem viděli a bavili se o tom, jak on dělá svůj byznys a byl to pro mě důkaz, že i se skromným a otevřeným přístupem se dá prorazit a dělat byznys na celosvětové úrovni. Na přednášce na Webexpu se Viktor o své postupy a tipy neváhal podělit s publikem, podobně jako na tomto videu.

A co mě na Viktorovi inspiruje? Že se snaží svoji firmu budovat dlouhodobě, nikoli s vidinou toho, že ji za pár let prodá a bude si užívat vydělaných milionů, ale že ji třeba jednou předá svým dětem. To je přístup, který se v dnešní době plné rychlokvašených start-upů jen tak nevidí a je mi obecně velmi blízký. A Viktorovi a jeho kolegům přeju hodně úspěchů!

Peter Kunder

Sedmá inspirativní osobnost nás zavede také do Bratislavy. Investigativní novinář Peter Kunder (jeho blog na SME.sk, který je jednou z hlavních postav neziskovky Aliancia Fair Play, se dlouhodobě věnuje kauzám v temné spleti slovenské politiky, justice a byznysu. Spolu s programovou šéfkou Aliance Fair Play Zuzanou Wienk a dalšími kolegy stojí také za několika skvělými projekty v oblasti datové žurnalistiky, jako jsou zNasichDani.skOtvorenéZmluvy.sk nebo Datanest. Více o Alianci Fair Play najdete v tomto rozhovoru na Datablog.cz.

Na protikorupčním workshopu v Praze, kde jsem se s Peterem seznámil, mě nejvíce zaujala vytrvalost, se kterou se neustále Peter a jeho kolegové znovu a znovu vrhají do bahna slovenských kauz. Více než deset let neustálého poznávání toho, jak jsou některé věci neuvěřitelně špatně a vyřešit se z nich daří jen malé procento, by slabší povahu asi úplně zdeptalo a znechutilo. Peter a jeho kolegové však odvádí Slovensku neuvěřitelně důležité služby v oblastech, kteér zajímají jen velmi málo lidí a v tuto chvíli nevidím u nás pro Alianci Fair Play odpovídající protějšek. Samozřejmě, je to způsobeno i tím, že situace na Slovensku je v mnoha oblastech ještě zřejmě horší než u nás a proto dokáže vygenerovat i silnější bojovníky, ale asi by všichni přivítali stav, ve kterém by těchto investigativních watchdogů bylo třeba méně a méně.

 

Nenašli jste se na tomto seznamu? To je dobře! Uvedená sedmička je přece jasným důkazem toho, že měnit svět, inspirovat druhé a nepromarnit svůj život zbytečnostmi můžete i vy. Nikdo z téhle sedmičky není žádným supermanem, naopak jsem přesvědčen, že všichni by mi řekli, že na tom seznamu nemají co dělat. Takže moje přání pro rok 2012 je jasné: dělejte všechno pro to, abych za rok mohl na tento seznam zařadit i vás;)

 

Michal Berg: Ztracený „český Stanley Cup“ ležel roky ve skladišti pod starým haraburdím

Objevil a vrátil hokeji dávno ztracený „český Stanley Cup“ – velký putovní pohár pro vítěze extraligy v letech 1994 – 99. Spolu s dalšími šesti menšími poháry jej vystopoval a vyzdvihl ze skladiště plného starého nábytku, lednic, televizorů a dalších předmětů zabavených správci konkurzních podstat likvidovaných společností. Aby všechny tyto vzácné trofeje mohly opět spatřit světlo světa a těšit oko hokejového příznivce, zaplatil za ně z vlastní kapsy deset tisíc korun a následně je předal současnému šéfovi Vsetínského hokejového klubu. Řeč je o Michalu Bergovi, který se významně podílel na vydání nedávno uvedené knihy Fenomén Vsetín mapující vzestup a pád vsetínského hokejového klubu. Vlastně právě této knize vděčí za svůj objev.

Více na ycube.cz

Fenomén Vsetín má za sebou úvodní vhazování

V pátek 14.10.2011 proběhla ve vsetínském klubu Tři Opice slavnostní vernisáž knihy Václava Trávníčka Fenomén Vsetín. Tato kniha pojednává o historii i současnosti vsetínského hokeje. Není to standardní povídání autora o vývoji hokeje ve Vsetíně, ale jedná se o seskupení 26 rozhovorů se 27 lidmi. Slavnostní vernisáže se zúčastnili i současné či minulé hvězdy vsetínského hokeje mezi nimiž byli například Alexej Jaškin, Jaroslav Plachtovič, Lukáš Plšek, Daniel Vaněk a další.

Více na Regionycr.cz

TEDx Brno 2011 – zhodnocení soboty plné myšlenek

Podtitulem sobotní akce, jejímž smyslem je šíření inspirativních myšlenek, bylo bourání stereotypů. A u většiny přednášek k němu došlo. Předem děkuju všem okolo MapyHazardu.cz za to, že v sobotu neměli čas a na TEDx jsme se tak s Michalem Valouškem dostali v roli hostů, přebírajících cenu TEDx počin právě za tento web.

Monika Barton: Tři a půl příběhu ze Southlandu 
Víc než samotná přednáška mě zaujala sympatická Monika Barton při následně diskusi ve frontě na kafe. Více vyučujících na vysoké školy s takovýmto pohledem na svět.
Vladimír Franz: Soustavně upadající víra ve vzdělanost a vědomí souvislostí na přelomu tisíciletí 
Dokážu si představit že výuka pana Franze na AVU nutí jeho studenty k brutálnímu přemýšlení, argumentaci a silnému propojování znalostí s obhajobou vlastního názoru. Proud informací a myšlenek završený silnou pointou. Výzva ke konzervativnosti zněla z úst potetovaného Franze opravdu nečekaně.
Úžasné, bez jediného slabého místa. Dnes už legendární TED talk.

 

Renata Veselská: Věda a svědomí

Vystoupením sice trochu strohé, ale obsahově nabité téma svědomí ve vědě. Paní Veselská pokládala otázky bez odpovědí, protože to je smysl etiky – pokládat otázky.

Oldřich Botlík: Ještě že děti neučí mluvit škola
Prosím, proč ten pán není ministrem školství?!?! U této přednášky mi nejvíce zatrnul ten známý pocit, který mě přepadne na podobných akcích – ostrovech pozitivní deviace. A sice – jak by tahle země mohla vypadat a jaký by měla skvělý potenciál, kdyby ji řídili lidé jako pan Botlík?
Zoja Mikotová: Mluvit rukama, rozumět očima 
Poezie a divadlo neslyšících. Krásné zklidnění, pocitová a hluboce lidská záležitost.
15 minut na téma jak je důležié propojit správné lidi, protože pak jsou možné doslova i zázraky.
Rod Paton: Lifemusic – Broukáním živ je člověk!
Úloha hudby v životě člověka – moje oblébené téma a navíc i ve skvělém provedení, včetně aktivizace publika. Jedna z nejlepších přednášek
Radim Polčák: Informační fetišismus a umění odpouštět
Úžasné divadlo na téma informační přesycenost. Ve skvělé angličtině, se kterou zřejmě neměl nikdo problém, a která přednášku podle mě posunula ještě dál, než kdyby zazněla česky.
Ratnesh Mathur: Rozmanitost práce – štěstí a zlaté ručičky
Asi jsem to nepochopil, angličtina pana Manthura taky nebyla přímo oxfordská, takže jsem sice desetkrát byl seznámen s tím, kde a odkdy dokdy řečník pracoval, ale co konkrétně udělal doteď nevím, a už vůbec nevím, jaký stereotyp to mělo rozbourat mimo informace že Indie != softwarový outsourcing.
Zjednodušování jakožto způsob předcházení problémům. Podle mě je tady obrovský prostor se tomuto tématu věnovat – vše co souvisí s uživatelským prožitkem veřejného prostoru, veřejných služeb, služeb státu a podobně.
Tomáš Turek: Smysluplnost rozhlasového vysílání pro mladou generaci  
Záměr dobrý, ale jiný konkrétní důkaz proč je opravdu veřejnoprávní rozhlas důležitý, než že by měl být jakýmsi filtrem balastu, nám podán nebyl. Škoda, Radio Wave mám rád.
Kateřina Šedá: Barák jsme nenašli, je v Temži
Reality hack jak má být. Úžasné zpestření, tohle je potřeba dostávat mezi lidi. Dokonalost.
Milan Kniezevic: Síla bodu nula
Slibné téma i vypravěč se silným příběhem, škoda že to dokonale zabila forma, kdy se ze sdělování myšlenek stala exhibice s fotografiemi z dovolených…
Jakub Dvorský: Nezávislé hry
Další slibné téma, hry jsou fenomén, ale Jakub Dvorský nám monotónně odprezentoval několik obrázků z her a o fenoménu jako takovém jsme se nedozvěděli v podstatě nic. Přednáška naopak potvrdila všechny ty známé stereotypy, že počítačové hry jsou vlastně jen ztráta času (což tedy v mnoha případech nejsou, ale tady jsme se to nedozvěděli).
Skvelá přednáška, která ještě více vystavila do nepříjemného kontrastu okolní „živá“ vystoupení.
Aleš Zemánek: Motivační paradoxy 
Už jsem trochu únavou ztrácel pozornost, a tak mě tento podnikatelský příběh nijak nezaujal. A o motivaci tam toho taky moc nebylo, ale je možné že chyba byla na mém přijímači.
Zuzana Derflerová – Brázdová: Co musí umět expert v terénu? 
Jednička za skvělý suchý humor a za dokonalou katarzi při přechodu z humorných historek do stoprocentně vážných témat o setkání se smrtí. Jen se tam nějak vytratily ty stereotypy.
Pavel Fajt: DrumTrek
Nádhera na závěr, tohle mám rád a Pavel Fajt byl skromný a soustředěný a naboural stereotyp o bicích jakožto doprovodném nástroji.
Shrnutí přednášek:
6 skvělých, inspirativních a bourajících stereotypy (Botlík, Šedá, Franz, Polčák, Paton, Veselská)
3 výborné, ale spíš oddechové (Mikotová, Fajt, Derflerová)
3 průměrné (Barton, Turek, Kniezevic)
3 opravdu slabé (Dvorský, Zemánek, Mathur)
+
4 velmi dobré TED talks
K tomu bezchybná organizace a catering (ale cokoli než bezchybnost bych za tu cenu neočekával) a samozřejmě výborní lidé na networking.

Sečteno a podtrženo, vzhledem k tomu, že jsme se na TEDx dostali zdarma jako hosté, tak se jednalo samozřejmě o skvěle strávený čas. Pokud bych si měl vstupenku sám zaplatit, tak 950 Kč by pro mě asi bylo dobře investovaných, ale dokážu si představit, že některým lidem by některé nepříliš povedené přednášky mohly za tuto cenu vadit. U těch tří opravdu slabých bych na akci zdarma typu barcamp mávl rukou, u TEDx bych je ale nečekal a snad si z nich vezmou pořadatelé ponaučení.

Organizátorům každopádně patří dík za vynaloženou energii a budu se těšit na další ročník!

Videa z přednášek

Michal Berg: Fyzička je základ, psychika je nutnost

První dubnovou sobotu se v Praze uskutečnil Hervis 1/2 Maraton s rekordní účastí více než devíti a půl tisíce běžců z řad veřejnosti i profesionálů. Trať dlouhou přibližně jednadvacet kilometrů si zaběhl i opavský rodák Michal Berg. „Byla to výzva, přišel s tím jeden můj kamarád, chvíli jsme o tom diskutovali a řekl jsem si, že když to zvládne on, tak já taky. Člověk se nechá lehce vyhecovat, ale podle mě je nejdůležitější, aby si rychle poté podal přihlášku a zaplatil startovné. Jinak je totiž možné, že o tom začne přemýšlet více a rozleží se mu to v hlavě. Když už má vše zařízeno, tak mu nezbývá než jet,“ praví s úsměvem rodák z Opavy žijící ve Vsetíně.

Více na opavsky.denik.cz