Kandidátský projev do předsednictva Strany zelených na sjezdu 2016

Můj kandidátský projev do předsednictva Strany zelených na sjezdu 22. ledna 2015.

Vážené kolegyně a kolegové, jmenuji se Michal Berg, jsem ze Vsetína a přestože zde dnes už padlo mnoho zajímavých myšlenek, o jedné věci se zde ještě nemluvilo. O smrti.

Včera se v moři blízko řeckých ostrovů utopilo dalších 45 uprchlíků. Od začátku roku jich zde zemřelo přes 120. Je naší historickou povinností nemlčet o tom, že na hranicích Evropy umírají stovky lidí a naše společnost, kterou považujeme za vyspělou, s tím není schopna nic udělat.

Vím, že mnoho z vás se zapojilo do pomoci uprchlíkům u nás i ve světě. Za to vše vám všem patří velký dík.

Ale také vím, a moc si toho vážím, že i vy, kteří z celé situace máte výrazné obavy, se o takto složitém problému dokážete a chcete bavit bez nenávisti a snažíte se vždy hledat řešení s lidskou tváří.

To totiž zdaleka není samozřejmé a považuju to za klíčový přínos Zelených veřejné debatě. I v tomto složitém problému, který nemá jednoduchá a rychlá řešení, neztrácíme ze zřetele naše hlavní hodnoty. Hodnoty ekologické udržitelnosti, sociální spravedlnosti a ochrany lidských práv.

Trvale udržitelný život a jeho kvalita je možná jen tehdy, pokud si uvědomujeme globální dopady všech našich kroků. Heslo „jednej lokálně – mysli globálně“ je součástí zeleného hnutí odnepaměti. Nedokážu si ale představit kvalitní a trvale udržitelný život v Evropě s vědomím, že v našem sousedství probíhá utrpení moha lidí, že na tom utrpení máme mnoha svými činy svůj podíl, počínaje vývozem zbraní a klimatickými změnami konče. A že odmítáme poskytnout pomoc, na kterou máme kapacity a možnosti.

Takový život by pro mě nebyl nejen kvalitní, ale ani dlouhodobě udržitelný, protože by stál na hodnotách, které si udržení nezaslouží.

Téma migrace bude naší společností hýbat i v nejbližší době a my v něm musíme být slyšet. A je naší povinností do veřejné debaty vracet i další otázky, které jsou pro náš svět podstatné a které s migrací souvisí. Uprchlíky totiž nevyhání z domovů jen války, ale také sucho a další dopady klimatických změn. Chudoba jako následek stále větších nerovností.

A také brutální porušování lidských práv v nedemokratických zemích, které těží z naší závislosti na ropě.

Jako Zelení jsme často zvyklí o něco pečovat – a musíme pečovat i o tu veřejnou diskusi samotnou. Stejně jako bráníme životní prostředí, musíme povstat vždy, kdy bude ohrožena ekologie svobodné veřejné debaty.

Jen taková společnost je svobodná a demokratická, ve které média nejsou jen nástrojem ekonomické a politické moci, kde svobodná média politiky skutečně kontrolují a kde média nerozdmýchávají ve společnosti strach a nenávist.

Zdravé životní prostředí, kvalitní školství nebo spravedlivá společnost totiž vždycky půjdou na druhou kolej, pokud společnost ovládne strach.

Společnost, kterou ovládne strach a z něj pramenící nenávist, je velmi náchylná k řešením tvrdé ruky. A taková tvrdá ruka pak dopadne na všechny z nás, co tady sedíme.

Málokdy si uvědomujeme, že lidé, kteří s námi nesouhlasí, kteří mají obavy nebo kteří nerozumí tomu, jak si představujeme svět, nejsou naši nepřátelé. Jsou to naši sousedé, jsou to lidé, se kterými zde žijeme a budeme žít.

Pokud chceme v politice uspět, musíme jim rozumět. Nemusíme s nimi souhlasit, nebo je omlouvat, ale určitě jim musíme porozumět. Jinak nebudeme mít šanci je přesvědčit, že to, co prosazujeme, je správné. Musíme rozumět jejich obavám o jejich bezpečnost, o budoucnost jejích dětí či o to, zda si udrží svou práci. A musíme jim být schopni ukázat, že tyto obavy dokážeme svou prací tlumit. Že známe jejich problémy a že si uvědomujeme jejich závažnost. A že je dokážeme řešit. A vím, že nevidět je jako nepřátele je často opravdu těžké.

Strach je nutně zmírnit nadějí. Cynismus je potřeba porazit trpělivostí a tvrdou prací. Nenávistnou, štvavou politiku můžeme porazit jen pozitivní vizí, které lidé dokáží uvěřit.

Nejen v téhle straně, ale ani v téhle zemi nesmí platit žádné oni a my. Tady jsme jen my.

Nemusíme s nimi souhlasit v mnoha věcech. Ale musíme je přesvědčit nejméně o jednom. Nenávist mezi lidmi není nic, na čem může být založena naše budoucnost.

Proč o tom mluvím? Protože se tuto věc snažím vysvětlovat dnes a denně. Od té chvíle, co jsem se vrátil z Maďarska, kde mě při pomoci uprchlíkům zavřeli do vězení. Vysvětluji to vlastním rodičům, studentům na besedách nebo v televizní diskusích. Protože jen tak je možné alespoň symbolicky bojovat se silami, které rozdmýchávají média a většina vrcholných politiků.

Tyto nenávistné tendence totiž ohrožují podstatu demokracie a svobodné společnosti u nás. A mají mnoho společného.

Absence solidarity a strach z uprchlíků přináší volání po tvrdých opatřeních, omezování lidských práv a ztrátě soukromí.

Rozhádaná Evropa podkopává důvěru svých občanů ve společný evropský projekt, který přinesl dlouhé roky bez válek a násilí.

Propaganda, ať už v podobě drobně upravované reality nebo úplných lží, zamořuje veřejný prostor a ničí svobodnou diskusi a kritické myšlení.

A to vše vyhovuje jak oligarchům místním a jejich kšeftařských zájmům, tak oligarchům v nedemokratických zemích, kteří organizují okupace sousedních zemí. Ano, v tomto směru pro mě není rozdíl mezi Andrejem Babišem a Vladimírem Putinem.

Je našim úkolem v lidech vzbudit pocit, že společná a jednotná Evropa má smysl a je zárukou jejich bezpečnosti a prosperity. Že si uvědomujeme všechny její nedostatky a všechna rizika, která před náš současný svět staví.

A že hodnoty, na kterých byla demokratická Evropa postavena, stojí za to hájit. Je to mimo jiné i naší historickou úlohou ve jménu památky těch, kteří za tyto hodnoty položili své životy na Ukrajině.

Nečeká nás lehká doba. V loňském roce se změnilo mnohé a taková změna se udála i v mém životě. Po 15 letech podnikání jsem se rozhodl tuto činnost opustit, protože dělat odpovědně politiku i byznys už dále nebylo možné. Vybral jsem si veřejné angažmá, protože jsem přesvědčen, že bránit udržitelné životní prostředí, sociální spravedlnost a lidská práva bude stále těžším úkolem. A nikdo za nás tu práci neudělá.

Věřím, že Strana zelených – i pod novým lídrem – tento úkol zvládne. Být dobrým lídrem totiž také znamená, že takový lídr dokáže spojit úsilí lidí, kteří mají stejný cíl, ale odlišný pohled na to, jak jej dosáhnout. Jen pokud tohle zvládneme, budeme úspěšní. Proto prosím i ostatní – zůstaňte zelení a bojujte. Jen ten, kdo i po prohrané bitvě neopustí válku, to myslí vážně. Díky za podporu!

Další články, které by vás mohly zajímat: